zásluha patří také Azahanovi, který měl bezva nápad s postavením kolbiště (louka) s padouškými rytíři (špalek + pet flaška), neboť sekání hlav se líbilo přímo velice velmi. Dobře dopadlo ajišermování a to jak moje s Azahanem, tak hlavně to s dětma. Ty byly dokonce tak nadšené, že jsme se pak museli schovávat, protože jsme už nemohli a dětičky furt šermovali a šermovali a šermovali....

   Začal jsem poměrně hlubokomyslně a jsem v takovém podivném rozpoložení, že asi aji hlubokomyslně zkončím. Jakkoliv pro nás vziklá situace na začátku byla překvapením, nakonec se to povedlo tak, že ani nám a dokonce ani dětičkám se nechtělo zpátky na oběd do penziónu. A já vždycky když vidím, že dokonce i dnes se dokáží děcka blbnutím na

 
louce bavit tak, že nemyslí na telku, pokémony či podobnej šmejd, probouzí to ve mě fakt dobrej pocit, že to co děláme, neděláme zbytečně a že to má nějaký smysl.

   Budiž jim tedy za to dík. Jen málo co dokáže takhle zahřát na duši...