Tam, ta, dam, tatatatata dam! Bubny temně víří, krkavci skřehotají v očekávání hostiny, studený vítr prohání po obloze temné mraky. Mraky, které se stahují nad městem Třebíc, myšleno obrazně i doslovně. Krajem totiž táhne nepřátelské vojsko a město mu tak nějak stojí v cestě. Nepřátelé posíleni o uherské žoldáky si již brousí zuby na plenění, znásilňování a drancování...

   Na louce kus za Třebíčí se jeden červnový víkend odehrála bitva, jejíž hodnocení by se dalo vyjádřit slovy "fakt špica". Pomineme-li banality typu hezkého prostředí, které připomínalo spíše vysokohorskou louku, než kus pole blízko místního zemědělského družstva, neboť za to pořadatelé až zase tak moc nemůžou, je potřeba hlavně vyzdvihnout vlastní organizaci bitvy. Opět zde byl uplatněm model, že "nácvik" bitvy spočívá pouze v rozdělení bojovníků pod jednotlivé velitele a už je pak jejich starost, aby věděli, co, kdy a jak mají dělat. Tedy model, o který se už pokoušeli leckde... Ovšem na rozdíl od např. bitvě v Kolíně to tady dopadlo úplně jinak a tak se ukazuje, že když na to velitelé mají, tak to doopravdy jde.

   A tak se proti hradbám města třebíče valila jedna vlna útočníků za druhou v nepřetržitém sledu jako ve skutečné bitvě. Pro rozehnání obránců na předsunutých pozicích byla dokonce použita kavalerie (oni zmiňovaní uherští žoldáci), jejíž útok byl natolik přesvědčivý, že nikomu nevadilo, že v jednotce není ani jeden kůň... Padlo první opevnění, padlo druhé a nakonec se útočníci dostali až před městskou bránu. Po lítém boji ta padla také a hordy lačných útočníků vtrhly do města. Vyšlehly plameny...

   Na závěr ještě poznámku. Tohle byla jedna z mála bitev, kdy vyhrála ta dobrá, tedy špatná strana. Žádnej hepáč, žádný rytíři na bílým koni. Mlask, mňam! :)

Obrázky z bitvy