Bitva, která se každý rok koná v Rosicích u Brna je svým způsobem mezi ostatními bitvami docela jedinečná. Její jedinečnost nikterak nespočívá v tom, že v Rosicích je nocleh zařízen na zámku (no, pravda, nocleh sice je na skoroštěrku v zahradě, ale zato v zahradě zámecké), ani v tom, že bitva probíhá oproti všem zvyklostem v neděli a ne v sobotu. Ne, její jedinečnost je v tom, že na tuhle bitvu není absolutně žádný scénář. Jenom se řekne, kdo brání palisádu z kůlů a kdo útočí a může začít mela.

   Nejinak tomu bylo i v srpnu roku 1999. V sobotu se konal velice povedený průvod městem (dle mého střízlivého odhadu koně v průvodu zanechali v ulicích města tak pět kilo svých "vizitek") následovaný turnajem pěším i jízdním, kde se chrabří rytíři (a jeden turek) utkali o ruku spanilé dcery hradního pána...
   K večeru se pak spustil jemný deštík, který postupně přešel v poměrně stabilní slejvák a tak večerní ohňotroj a následná takřka rocková zábava na nádvoří hradu se konala za nechutného vlhka. Nikomu to však nevadilo, neboť ohňostroj byl mimořádně povedený, obvlášť od okamžiku, kdy jedna rachejtlička shodila pyrotechnikům stojan a pak si už raketky lítaly kam je jen napadlo. Nahoru, dolů, do oken, na lidi. Všichni si moc užili... :-) A při zábavě byli všichni už tak rozjaření, že je taková banalita, jako je déšť absolutně nemohla rozházet.

   Smutné bylo, že déšť vydržel i do dalšího dne a tak bitevní pole, které nebylo ničím jiným než lehce pooraným polem, kapičku připomínalo rozbahněné dno řeky, které ještě navíc rozdupalo státo nosorožců. To mělo za následek, že se nikomu nechtělo moc umírat (aby se nezasvinil) a taky to, že nezanedbatelná část útočníků se přidala k obráncům. Nakonec jsme se stejně moc pěkně zmasili, takže to bylo skoro jedno...