Tak. Původně jsem povídaní o letošních Rosicích chtěl začít něčím na způsob "sezóna končí, hurá do Rosic", ale kdý jsem pročítal zápisy s Rosic minulých, zjistil jsem, že bych se už docela opakoval a tak zkusím vymyslet něco jinýho.

   Začněmě třeba tím, že v chaosu vesmíru a všehomíra zůstávají některé věci stabilní až konstatní a že je to moc dobře. A Rosická bitva je jednou z těchto věcí. Ačkoliv i zde bylo letos několik změn, to opavdu podstatné zůstalo stejné.

   Stejný zůstal zámek, takřka stejný zůstal turnaj, stejná zůstala koncepce bitvy. Stejný nezůstal park, který někdo docela prosekal a pročistil a hlavně snejná nezůstala bitva či spíše místo konání, neboť fláterníci údajně hlomozili přespříliš, že u kapličky Svaté Trojice už bitva bejt nemůže. Leč vezměmr to popřadě.

   Průběh sobotního dne bitvy skutečně zůstal takřka nezměněn. Od rána byl na zámeckém nádvoří jarmark, který se opět držel hesla "historičtí prodejci vevnitř, "pinpoňáci" venku, což je jen dobře. Následoval průvod Rosicemi, a pak hlavní část programu, kterou opět pochopitelně tvořil rytířský turnaj, na který se sešlo dokonce poměrně hodně lidu. Mě osobně se sice nelíbil tak jako v předchozích letech, ale asi je pravdou, že já nejsem zrovna objektivní divák. Každopádně oko diváka běžného (lat. čumilus commonus) doslova hltalo scénu za scénou, když rytíři na koních předváděli náročné kousky, a kterak do sebe pěší v železe odění mlátitli. Večer pak opět tradičně se konal velký ohňostroj, který se líbil dokonce i mě. No a pak vypukla nefalšovaná rosická spářka. Na zámeckém nádvoří se během noci vystídaly celkem tři kapely, jedna hlasitější než druhá, které, pominemi-li že hráli absolutně neznámé písně, hráli docela slušně. Večer na plné obrátky, nikomu ani moc nevadilo, že začalo poměrně nepřijemně pršet...

   Další den, neděle, byl sice značně pošmourný, leč alespoň už nepršelo, a tak se ti, co přežili ve zdraví sobotní noc začali chystat do bitvy. Jak již bylo řečeno, letos se bitva už nemohla konat na Svaté Trojici za městem a tak místo konání bylo přesunuto, řečí organizátorů, do "přírodního amfiteátru v zámeckém parku", což v překladu znamená na malým plácky mezi stromama, příčemž z jedný srany je prudký svah nahoru a z druhý prudký svah dolů. Se scénářem se taky nikdo příliš nepáral, prostě ti co měli plechy byli ti hodní a ostatní byli ti zlí...

   O bitvě v Rosicích se říká, že je strašně brutální. Hmm. No možná není brutální, ale divoká je opravdu hodně. Připočtemeli skutečně docela težký terén, je jasné, že diváci měli o zábavu postaráno. Jako dvě rozbouřená moře se znepřátelené strany vrhaly jedna proti druhé, parkem zněl třek mečů, jásot vítězů, sténání raněných. V několika vnách se šermíři neustále navzájem popíjeli a oko diváka jásalo nad tou spoustou prolité krve a nad zmařenými životy. Inu, středověk...

(zápis o tom, jak jsme se na bitvě měli my je v kronice)

Obrázky z bitvy