Když jsme takhle v prostřed léta přemejšleli kam vyrazit, někdo si vzpomněl, že poslední bitva v Okříškách na které jsme byli se jmenovala Pivní války, což znělo natolik dobře, že jsme nelenili a letos na Okříšky jeli zas...

   Tuto sezónu se již sice žádné pivo moc nekonalo, nicméně na louce přilehlé k Okříškám se do výše tyčila poměrně hezká pevnůstka, táboříště šermířské se již začínalo slušně plniti, ve vzduchu viselo něco, co říkalo, že tato bitva bude velmi zvláštní a tak nikomu to pivo ani moc nechybělo.

   Že bude tato bitva zvláštní se opravdu nakonec potvrdilo. První zvláštností byli diváci. Že občas přijde lidí málo je normálka, ale když to ještě těsně před bitvou vypadalo na přesilovku šermířů vůči divákům i ti otrlejší z nás znejistěli. Hlavní ojedinělostí nicméně byl pozvaný pyrotechnik, který na již zmiňovanou pevnost navěsil spoustu bouchajících věcí. Ale o tom později...

   Příběh bitvy samotné byl poměrně standardní. Místní pán rozezlen na bandu loupeživých rytířů se oblékl do zbroje a bez větších potíží zajmul velitele loupežníků. Ty ovšem připravovaná poprava jejich vůdců zase rozezlila je na něj a tak místnímu pánovi bez větších potíží dobyli hrad i se zajmutými veliteli. Dobytí hradu místního pána rozezlilo ještě o fous víc a tak si na loupežníky pozval kamarádskou armádu. A pak to přišlo. Kamarádká armáda měla sebou spostu děl a ke slovu přišla pyrotechnika. Nejen že vybuchla hlavní věž a jedna boční, vzduchem navíc lítaly spousty hlíny a drnů a jako bonus na závěr dobývající armáda tvrz podpálila. V poslední zoufalé snaze uniknout se loupežníci vyrojili před tvrz a v klínu se snažili prorazit skrz útočící rytíře.

   Marnost nad marnost. Nepřežil ani jeden...

(zápis o tom, jak jsme se na bitvě měli my je v kronice)

Obrázky z bitvy