něco o nás...
historické bitvy...
kontakt na nás...
odkazy...

vystoupení...
ceník vystoupení...

členové...
kronika...

krčma...

 

Libušín 2001

   Člověk by nevěřil, jak jednoduché je přeskočit pár století a vrátit se do dob, kdy se lidé neřídili strategiemi obchodního života, ale strategiemi válek, statečností, ctí a hrdostí.

   Na nerovné planině se rozkládá tábor, který žije čilým ruchem. Šermíři, někteří v kroužkových košilích, jiní v kůži, ale všichni s meči či sekerami, se připravují na bitvu, která má brzy začít. 8000 diváků netrpělivě sleduje každý pohyb připravujících se lidí. Někdo by pořadatelům mohl vytknout nepřesnost, ale co, tolik používaná časomíra předešlého věku, východ slunce, je už dávno ta tam. Slunce se totiž již před pár hodinami přehouplo přes poledne, a tak nikdo kromě diváků nesleduje postupující čas. Stahují se mračna...

   Najednou se ozve hlas vycházející z nehistorické techniky a všude zavládne klid. Na této malé části země se začíná dít něco, co nemůže pamatovat ani nejstarší bába. A přesto, jednou do roka se zde na Libušíně oživují straré příběhy a tento je už desátý v pořadí.

   Příběh začíná na rytířském klání, ze kterého je pro nerytířské chování vykázán Jakub z Olešnice. Ten se vydá cestou loupení a vraždění a tak nastávají útoky na nechráněnou vesnici a posléze menší střety mezi lupiči, vesničany a jednotkou, kterou strádající vesnici poskytl král. K Jakubovi se posléze přidává čestný rytíř Zbyšek, který je pánem lupičů vydírán. Jakub totiž vězní Zbyškovu snoubenku Elišku a hrozí její smrtí. Tak tedy společně táhnou do rozhodující bitvy. Uprostřed vřavy však ke Zbyškovi přiběhne posel a sděluje mu, že Eliška byla vysvobozena králem a Zbyšek obrací vojsko proti Jakubovi. Pak jej vyzve na souboj muže proti muži, ve kterém nakonec vítězí. Jakub je mrtev, zlo je poraženo.

   Typický příběh rytířské statečnosti končí a diváci tleskají zúčastněným. Déšť, který provázel celé klání se pomalu sklidňuje. Diváci se rozprchnou po různých stáncích a šermíři si jdou odpočinout.
   Co dodat? Příliš dlouhé pouzy při nástupu, sem tam špatný směr přicházejícího vojska, "troška zmatku". Libušín byl ale teprve mou druhou bitvou a tak celý tenhle text nemusí být objektivní (což samozřejmě není, protože jsem ho nepsal já - pozn. webmaster) :-). Závěrem lze říci snad jen to, že večer se i protivníci z bitvy scházeli u společných ohňů...

Lucie        

 

Obrázky z bitvy

zvětšit... zvětšit... zvětšit... zvětšit...