Kolínská bitva se koná v areálu jízdárny takřka přímo ve městě, co by kamenem dohodil od okrajového sídliště města, což má své stinné i kladné stránky. Stinné v tom, že člověk se prostě nemůže sebrat a vypadnout někam pryč, na druhou stranu jen skutečně málokde je ani ne pět minut chůze od místa bitvy velmi dobře zásobená sámoška (pokud si někdo zapomněl svačinu).

   Bitva samotná byla letos velmi netradiční, neboť to nebyla bitva jedna, ale hned tři. Organizátoři si asi řekli, že jednu bitvu pořádá kde kdo a tak vysekli z českých dějin tři bitvy, ve kterých česká vojska dostala takříkajíc na benžo, tedy bitvu na Moravském poli a pád Přemysla Otakara II, bitvu u Lipan a porážku husitů a bitvu na Bílé Hoře a pád českých pánů. Po každé z bitev bojištěm projela Smrtka a padlé české bojovníky odvedla do Blaníku, ze kterého nakonec byli vyvedeni svatým Václavem, aby pomohli v časech nejtěžších...
   Nu, zbývá jen dodat, že bitva na Moravkém poli byla sice krátká, ale velmi úderná, bitva u Lipan byla monstrózně hlasitá (díky výstřelům z hákovnic) a bitva na Bílé Hoře byla lehce poznamenána tím, že spolu bojovali jen dvě takové, ehm, poměrně sympatické skupinky (neboť třicítkářů se sešlo skutečně jen poskrovnu) a závěrečný pochod Blanických rytířů taky nebyl zrovna secvičen, nicméně diváci nadšeně plácali a juchali, takže to nikomu nevadilo...

Obrázky z bitvy