Úplně na konci září za převelice krásného podzimně-baběletního počasí se konala pro nás poslední akce sezóny, bitva na Kunětické Hoře. No, "bitva na Kunětické Hoře" není možná až tak úplně přesný, protože to spíš byly rytířské hry pod Kunětickou Horou, ale nebudeme slovíčkařit, ne?

   Ať tak či tak už poměrně dlouho před akcí nám v hlavinkách hlodal červík zvědavosti a to hned z několika důvodů. Jednak proto, že akce byla přísně soukromá, tedy kdo nebyl pozván, mohl si sbalit fidlátka a zase mazat domů a diváci byli jen ti, kteří náhodou šli kolem a druhak proto, že organizátoři slibovali velmi atraktivní disciplíny.
   Hod polenem a kládou ještě nebylo až tak moc ono (ukázalo se, že to je poněkud "lůzovská" disciplína, protože vyhrál kterýsi souteže chtivý divák), střelba z luku a hod kopím byly už mnohem lepší, ale vrhací sekery, to bylo teprve to pravé ořechové. Na scénu pak přišly ladně se vlnící tanečnice, kterým přizvukovali těžkopádně podupávající tanečníci. Furt jsme čekali jestli se z toho nakonec nevyklube soutěž typu, kdo si uzme nejvíc vyhrává, leč bohužel s toho nic nebylo...
   No a pak přišly na řadu disciplíny bitevní. Turnaj lehko a těžko oděnců je poměrně standard, nicméně bitva celých skupin pod jejich zástavami měla opět moc fajnovou jiskru. Bohužel většína naší skupiny bojovat nešla, protože sváděla svůj vlastní boj s zákeřnými bacily, takže jsme nakonec bojovali pouze jen dva. Následky jsou pochopitelně jasný. Dostali jsme na benžo.

Obrázky z bitvy