Dohalice jsou, řečeno s trochou nadsázky, kapesní bitvou. Sejde se tam poměrně málo šermířů, poměřně málo diváků. Nechápejte mě špatně, to rozhodně není kritika. Pokud jednoho či druhého (šermířů či diváků) není opravdu málo, v jistém smyslu je taková malá bitva i lepší. Rozhodně bezpečnější a lidi si taky víc zablbnou.

   Jakkoliv to ze začátku vypadalo docela bledě, tak nakonec i přes docela výživnou zimu a občasné sněžení si na bitevní pole našlo cestu docela slušná masa diváků a přijatelné množství šermířů, takže se před zraky přihlížejících mohl odehrát příběh z dob dávno minulých...

   Doba husitů. V sousedním Slezku sebral se početný oddíl křižáků a vyrazil plenit "kacířské" české země. Místní páni se statečně brání náporu a zadržují křižácká vojska v úzkém průsmyku mezi lesem a řekou. Pak ale jeden z nich musí odtáhnout, neboť jeho državy jsou v přímém ohrožení a postavení obránců začíná kolísat. Ti vidouce beznadějnost svého postavení se nakonec pod rouškou noci stáhnout a křižákům prchnou. Následuje plenění a loupení. Nicméně na zpáteční cestě křižáci obtíženi kořistí narazí na uprchlé vojsko, které je plno chuti se pomstít a vrátit křižákům porážku. Leč velitelé na obou stranách mají již dosti boje a začínají se handrkovat. Hle, kam se poděla čest a hrdost Čechů? Naštěstí přichází kněz Ambrož, který zburcuje krev v žilách husitských bojovníků, kteří nakonec křižáky bez milosti pobijí do posledního...

Obrázky z bitvy