Bitva Chimér je pro mnohé už nerozlučně spjata s koncem sezóny a je takovým bonbónkem na závěr, na který se těší každý správný barbar, neboť se jedná o bitky barbarských klanů a (hnusnýh a prašivých) křesťanů. Ostatně o kvalitách bitvy Chimér svědčí i to, že jsme se na chiméry štrapócali přes celou republiku až do jakési zapadlé vesničky na samém okraji Liberce.

   Bitevní pole bylo v poměrně úzkém údolíčku tvořeném jakýmsi bezejmenným potůčkem a dominovala mu skvělá dřevěná pevnost s padacím mostem, věží a vysokými hradbami a v ní byli zalezlí ti křesťanští psi. Přední výspu jsme jim vypálili a zahnali je do samého srdce pevnosti. Hradní příkop plný mokřad a bahnisek neznamel pro nás, strašlivé příslušníky severských klanů absolutně žádný problém, neboť lehkooděncům na překonání močálu stačí prkno a pevná noha. Pak jsme jim rozebrali kus hradeb, vnikli dovnitř a otevřeli padací bránu.
   Vše vypadalo dobře, nicméně pak se od nás bohové odvrátili a křesťasnký král začal vítězit. Pobil válečníky proniknuvší do jeho pevnosti a nakonec se utkal s naším velkým náčelníkem. Bojovali dlouho a strašlivě i slunce zahalilo svoji tvář v déšť neboť nesneslo pohled na souboj těch dvou. A pak náčelník padl a křesťané hodili jeho tělo napospas bažině...

Obrázky z bitvy